Léčebné cvičení, techniky

Techniky měkkých tkání

Měkkými tkáněmi v těla označujeme kůži, podkoží, svaly a fascie, což jsou vazivové blány, které pokrývají svaly. Všechny tyto vrstvy jsou součástí pohybového aparátu a přímo se na pohybu podílejí. Každá z vrstev by měla být snadno posunlivá a protažitelná oproti té spodní, aby pohyb a jeho maximální možný rozsah byl zachován. Mezi těmito vrstvami proudí krev a lymfa, ty zásobují tkáně živinami a zároveň odvádějí přebytečnou tekutinu a metabolity tvořené prací těchto vrstev ven. Zdravá tkáň je posunlivá a snadno protažitelná všemi směry.
Pokud dojde k přetížení svalu, okamžitě na to reagují i okolní měkká tkáně. Svalová tkáň nabude na svém objemu a tím se zmenší prostor mezi ostatními vrstvami. Postupně se všechny vrstvy k sobě "přilepí" a tím dochází k omezení pohyblivosti a k bolesti. V návaznosti na to se ve svalových snopcích mohou vyskytnout tzv. Trigger point, což jsou shluky svalových vláken, která jsou velmi citlivá na tlak. Trigger pointy při dotyku vyvolají bolest a často tvoří celý řetězec, který může propojit tělo doslova od hlavy až k patě. Tvorba trigger pointů je závislá na vzájemném vztahu svalu a fascií. Je známo, že trigger pointy se nejčastěji vyskytují v relativně přesně určených částech svalu a jsou proto snadno diagnostikovatelné. Stejně tak studie ukazují, že existuje vztah mezi poruchami vnitřních orgánů a tvorbou trigger pointů. Tyto dvě poruchy se navzájem ovlivňují. Proto je v moderní fyzioterapii nutné dbát na komplexní pohled na klienta a ne léčit jen subjektivně bolestivou oblast. Ovlivněním měkkých tkání těla dojde k uvolnění napětí mezi jednotlivými vrstvami a zlepší se jejich elastické vlastnosti. Tyto techniky se provádějí ručně a je jich hned několik.